Pojď se mnou chytit hvězdy!

18. srpna 2014 v 13:00 | Orrka |  Téma Týdne = TT
Pod zeleným vršek se dlouho svítilo. Oblohu pohltila černá tma a jako zázrakem se začaly třpytit bílé hvězdy, které tvořily krásná souhvězdí. V okolí panovalo ticho - jen občasné zahoukání sovy dolehlo k malé dřevěné chaloupce, kterou kdysi postavil statečný děda Bim, o němž Vilém často vyprávěl své malé sestře. Bydleli sami, rodiče jim zahynuli ve sněhové bouři, když jeli pro vánoční stromeček. Tuto žalostnou zprávu zdělil Vilémovi inspektor Bručík, co případ vyšetřoval.
"Je mi líto Viléme. Byla to nehoda."
Vilém o těchto Bručíkových slovech často přemítal, ale pokaždé mu to vehnalo slzy do očí. Sice už od té doby uběhly tři roky, ale pořád to bolelo. Pořád.
Do okna v chaloupce se vyšvihla dívenka. Byla to Elin, a odjakživa jí fascinovaly hvězdy, teda, od doby, co si pamatovala.
"Já chci jít k nim." Zašeptala s očima upřenýma na oblohu.
"Hvězdy jsou moc daleko." Řekl Vilém co za holčičkou přišel.
"Ale ne, nejsou. To bych je neviděla. Víš, kdyby byly daleko tak by nebyly vidět."
Vilém se na ní usmál a pohladil jí po vlasech. Byla tak maličká. Když jejich rodiče zemřeli tak jí byly jenom dva roky. Vilémovi připadalo, že se od uplynulé doby na ní nic nezměnilo, až na to, že se naučila plynule mluvit a měla víc vlásků.
"A ty bys je chtěla vidět zblízka?" Zeptal se děvčátka.
"Chtěla bych si jednu vzít do dlaně a odnést domů. Tam bych jí pustila a ona by to tu rozzářila světlem."
"Ale to by nešlo."
"Jak to?"
"Hvězdy jsou velké, nevešly by se ti do ruky."
"Ale ty popleto!" Zasmála se Elin. "Copak nevidíš jak jsou malé? Úplně maličké! Jsou to jenom světélka."
"Dobře. Tak jsou malé." Přikývl Vilém.
Tu zničeho nic holčička seskočila oknem do zahrádky.
"Co to děláš?" Ptal se klidně Vilém.
"Pojď se mnou chytit hvězdy!" Zaprosila Elin.
"Ne." Odpověděl.
"Proč?"
"Protože na ně potřebujeme síťku." Řekl a ze skříně jednu vzal.
"A půjdeš?"
"Půjdu."
Tak spolu vykročili ze zahrádky nahoru na kopec. Když byli nahoře tak Elin vykulila svá velká černá očka.
"Páni! Tady jich je. Podívej, podívej jak jsou u sebe!" Říkala a prstíkem ukazovala na různá souhvězdí.
"Tomu se říká souhvězdí. Támhle je Orion."
"Jako čokoláda?"
"Ne, to je název souhvězdí. A támhle je Malý vůz a tam Velký."
"Velký co?"
"Velký vůz."
"Proč to jsou oba vozy?"
"Jak oba?"
"Proč to jedno není třeba Velká koloběžka?"
"Protože to má tvar vozu."
"A to druhé taky?"
"Ano, akorát jeden je větší a druhý je menší. Vidíš to?"
"Nojo, vidím."
"Líbí se ti?"
"Moc. Myslíš, že si můžu jednu hvězdu z nich chytit do síťky?"
"Ne, to nejde. Patří k sobě. Pokud bys dala pryč jen jednu hvězdu tak už by to nebyl Malý vůz."
"Tak vezmu jednu z Velkého vozu."
"To taky nejde."
"Tak z Orionu?"
"Nikde to nejde."
"A proč?"
"Protože téměř všechny jsou v souhvězdí."
"To není zprávné."
"Jak to?"
"Já bych jednu chtěla."
"Jenže kdybys jednu oddělila ze souhvězdí, tak je to jako vzít mravence z mraveniště a nechat si ho. Vzala bys ho z rodiny a on by byl pak nešťastný. Hvězdy to mají stejně."
"A co kdybych našla tu jednu která není v žádném souhvězdí?"
"Tak bys si jí mohla nechat."
Elin se rozzářily oči.
"Tak jí půjdu hledat!"
"Dnes už ne."
"A kdy jindy?"
"Zítra."
"Co když na to zapomenu?"
"Tak ti připomenu."
Na to se chlapec s dívenkou zvedli a šli z kopce domů. Elin Vilémovi vyprávěla jak najde svou hvězdu a Vilém přikyvoval. Nechtěl jí brát iluze, že se to nestane. Byla přece malá. A malým dětem by se neměly kazit sny. To ostatně ani dospělým.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katrin Jancz Katrin Jancz | Web | 18. srpna 2014 v 14:26 | Reagovat

Pěkný článek :)

2 Kika Kika | E-mail | Web | 19. srpna 2014 v 13:38 | Reagovat

krása! Já chci jít taky chytat hvězdy!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama