Prosinec 2014

Coca cola vs. Kofola

21. prosince 2014 v 14:58 | Pon a Orrka |  Kecy, kecy, kecičky

Coca cola X Kofola

Rozhodly jsme se udělat malý testík k těmto dvěma nápojům. Proto jsme si koupily dvoulitrovku kofoly a dvoulitrovku coca coly. U dobrýho filmu jsme si tyhle dva nápoje nalévaly a jednotlivý vlastnosti sepisovaly do připravenejch formulářů. Vyslédek byl takovej:

kyselost:
Coca cola: 20%
Kofola: 50%

sladkost:
C. : 70%
K. : 35%

bublinky:
C. : 15%
K. :15% (hoho! schoduje se!!)

barva:
C. : tmavší (ech, více chemikálií)
K. : malililililililinko světlejší

celkový dojem:
C. : ze začátku moc dobrá, později ti v puse zbydou jen ty mizerný bubliny
K. : dobrá, chutná... ale po pár sklenicích...uch!

Coca cola je celosvětově moc oblíbená. Jinak by asi nejezdil spešl kamion, ne? No nic. Problém, který se řeší už od jejího vzniku je ale velký množství cukru. To je na její chuti taky poznat, že? Podle našeho testu jsem měly šanci přijít na to, proč je tak oblíbená. A fakt je fajnová. Ale nějak se jí přepijete, to ostatně všeho. :D

Kofola - hm, plusový body získává už jenom tím, že je to český výrobek. Hurá! Češi jsou nej! Chuťově asi lepší než její konkurentka, výtka je akorát u obalu. Jako fakt? Tyčinka je Kofila a nápoj Kofola. Trochu originality by neuškodilo, může se to plíst.

Toť je od našeho testu vše. A co že nám chutná víc???
Chvilka napětí...

Kolča!

Je to coca cola s Kofolou, těm co neznají doporučujem! :)


Sýrovec

14. prosince 2014 v 21:09 | Pon |  Poniny recepty
PlačícíMám zlomenou nohu!!!

Nemůžu nic dělat. :(
Proto jsem se rozhodla vám prozradit recept na můj nejoblíbenější salát "SÝROVEC"

POTŘEBUJETE: pro 5 osob
400g těstovin (Adriana)
300g sýru niva
200g sýru eidam
1 hermelín/camembert
1 větší papriku
1/2 brokolice
2 plné lžíce majonézy
1 bílý jogurt
sůl, pepř

POSTUP:
Začneme tím, že uvaříme těstoviny a brokolici. Mezi tím co se nám těstoviny vaří, nakrájíme papriku a všechny sýry pak vše smícháme a podle chuti přidáme majonézu a bílý jogurt. Osolíme a opepříme.

Dobrou chuť!!!!

Jsme lesby

12. prosince 2014 v 20:02 | Pon a orrka |  Kecy, kecy, kecičky
Jsme lesby. Nejradši bychom to zařvaly na celý svět. je to tak, to jsme my. Haló, jsme lesby!!!

Problém je v tom, že to není tak jednoduché. Já - Orrka, mám rodiče, kteří jsou proti homosexualitě. Když je něco o tom v nějakým časáku tak mamka řekne něco jako: "Hele, zase ty zasraný homouši! Já se nedivim, že jim nepovolej sňatky. Takový prasata!" A táta na to obvykle taky něco takovýho plácne.
Nesnáším svoje rodiče. Odjakživa odsuzují úplně všechny co jen koutkem oka zahlédnou, takže proč by neodsuzovali i takovýhle lidi?
Nemůžu jim to říct. Nikdy. I kdybych s Pon žila celý svůj život, tak jim to nemůžu říct. Ne, raději budu předstírat, že jsem pořád sama. Nedokážu si představit jejich reakce - panebože... Mám takový pocit, že by na mě křičeli a už by mě nikdy nechtěli vidět. Proč jsou proti tomu?
Mohla bych se ptát tisíckrát a stejně bych na to nenašla odpověď. Vlastně jo - prostě jsou takoví. Prostě všechno pomlouvají, ničí. V hloubi duše doufám, aby zjistili, že tohle je můj blog, a aby si přečetli tenhle článek. Možná by to pochopili a ujistili mě, že jsem pořád jejich milovaná dcera a že jim to nevadí. Ale to se nestane. Nikdy se to nestane, protože moji rodiče ani pomalu nevědí, jak se zapíná počítač, natož aby se někdy dozvěděli jak najít internet a pak aby vůbec někdy narazili na blog.cz. A aby v tom dlouhém seznamu našli ten můj a Ponin blog a aby se na něj podívali... Není to možné.

Chodíme spolu dva roky. Byla čirá náhoda, že jsme se seznámily a jsme za to rády. Nikdy bychom tu druhou nevyměnily.

V dnešní době může říct člověk opravdu všechno, jak jsme četly v jednom článku a taky že bychom to nejraději celému světu řekly. Bylo by fajn, kdyby si o nás kolemjdoucí nešpitali divné věci, když se náhodou držíme za ruku a my si tak nepřipadaly trapně. Proto by bylo dobře, kdyby to o nás každý věděl, nedivil by se, ale bral by to jako samozřejmost. "jé, tamhle jde Pon a Orrka, jo oni spolu choděj." Prostě samozřejmost.
Píše se spousta článků o homosexualitě kde se lidi v komentech přiznávaj, že jim to vůbec nevadí. Ale my nejsme toho názoru, že vždycky píšou pravdu. Podle nás někde, když někoho uviděj, tak taky ohrnujou nos. Nemusí to bejt pravda, ale známe pár blízkých lidí co o našem vtahu věděli a co se díky tomu, že nás za zády pomlouvali, blízkými dál být přestali.
Na blogu je bezva to, že tu můžem napsat cokoli a někdo nás pochopí. Někdo ne, jak už jsme psaly, ale někdo ano. Proto jsme se odhodlaly k přiznání. Protože v realitě to říct nemůžem, tak to aspoň napíšeme sem. A věřte nám - my jsme si tohle nevybraly. My jsme si nevybraly to, jaký jsme.